Anstelle Atomkraft allein von diesem Gesichtspunkt aus in Frage zu stellen, wird bei der Europäischen Kommission eifrig gerechnet, wie hoch die benötigten Mittel wären und kommt gleich auf auf Investitionen in der Höhe von 241 Mrd. Euro, die von den Mitgliedsstaaten getragen werden müssen. Das betrifft vorwiegend den Ausbau. Aufgrund des enormen Alters der bestehenden Atomanlagen müssen jedoch auch Renovierung oder Stilllegung und weiters die Entsorgung von Atommüll in Betracht gezogen werden. Damit könnten auch 770 Mrd. zusammenkommen. Atomkraft ist für private Investoren nicht attraktiv und somit ist klar, wer die Kosten zu tragen hat. Man sucht neue Wege. Bislang wurden Atomanlagen nicht direkt aus dem EU-Haushalt finanziert, das soll nun rasch geändert werden. Jede Verzögerung dabei würde ja, dieser Logik folgend, schließlich zu weiteren Kosten führen.
Damit aber nicht genug: Auch die Weltbank, bei der besonders die USA Einfluss haben, möchte das Verbot der Finanzierung von Atomprojekten aufheben. Damit soll vor allem Entwicklungsländern geholfen werden, den wachsenden Strombedarf zu decken. Was sich im ersten Moment vielleicht oberflächlich betrachtet lobenswert anhört, ist tatsächlich an Zynismus kaum zu überbieten.
Atomkraft als teuerste Form der Energiegewinnung ist auch für Industrieländer schwierig zu finanzieren. Wie sollen dann ärmere Länder in der Lage sein, für Kosten und Folgekosten aufzukommen? Wieder zur Sprache kommen auch die sogenannten SMR, also Phantomreaktoren, die noch gar nicht verfügbar sind. Geliefert hingegen würden sofort Abhängigkeiten und wahrscheinlich auch das Problem mit Atommüll. – Für das Anti Atom Komitee ist das eine neue Form von Kolonialismus. „Wenn tatsächlich der Wille bestünde, diesen Ländern zu helfen, wäre das beispielsweise ohne Umwege mit Solarmodulen und etwas Speicher, leichter und um Größenordnungen günstiger, zu erreichen. – In den entlegensten Gebieten. Dafür wäre vorerst auch nicht gleich ein großes leistungsfähiges Stromnetz nötig“, äußert sich dazu Manfred Doppler.
Die IAEA, die Internationale Atomenergieorganisation, die auch bei diesem Vorhaben wieder die Finger im Spiel hat, lässt dabei anscheinend auch völlig außer Acht, dass in Entwicklungsstaaten nicht immer stabile politische Verhältnisse herrschen und die Gefahr groß ist, dass radioaktives Material in die falschen Hände gerät. Schon jetzt scheitert sie an einer ihrer Kernaufgaben – siehe Ukraine oder Iran – für mehr nukleare Sicherheit zu sorgen. Es geht offensichtlich nicht um benötigte Energie, sondern einzig darum, AKWs zu verkaufen.
Bild: AAK, mit KI-Elementen
Maschinenübersetzung:
Jaderná lobby žádá o platbu
Skutečnost, že jaderná energie skutečně produkuje značné množství CO2 a že další reaktory budou připraveny až za desítky let, zřejmě některým lidem nepronikne do mysli. Jinak by nebylo možné, aby byla jaderná energie znovu a znovu považována za příspěvek k energetické transformaci. V Anti Atom Komitee" ve Freistadtu člověk nemůže pochopit tyto myšlenkové pochody.
Místo toho, aby Evropská komise zpochybňovala jadernou energetiku pouze z tohoto pohledu, horlivě počítá, jak vysoké by byly potřebné finanční prostředky, a přichází s investicemi ve výši 241 miliard eur, které musí nést členské státy. Jedná se především o rozšíření. Vzhledem k obrovskému stáří stávajících jaderných elektráren je však nutné uvažovat také o renovaci nebo vyřazení z provozu a likvidaci jaderného odpadu. To by také mohlo znamenat až 770 miliard. Jaderná energetika není pro soukromé investory atraktivní, a tak je jasné, kdo ponese náklady. Brusel hledá nové cesty. Jaderné elektrárny dosud nebyly financovány přímo z rozpočtu EU, ale to se nyní má rychle změnit. Jakékoli zpoždění v tomto směru, podle této logiky, by v konečném důsledku vedlo k dalším nákladům.
"Z minulých jaderných projektů víme, že odhadované náklady byly pravidelně mnohonásobně překračovány a dokážeme si představit, jaká by byla finanční realita a co by to znamenalo pro rozšíření obnovitelných zdrojů," říká Gerold Wagner. "Jaderná energetika se na energetické transformaci nepodílí, ale naopak by mohla způsobit její neúspěch. Masivní odliv kapitálu by jistě zasáhl i do dalších oblastí."
Ale to není vše: Světová banka, ve které mají vliv zejména USA, chce také zrušit zákaz financování jaderných projektů. To má především pomoci rozvojovým zemím uspokojit rostoucí poptávku po elektřině. To, co může na první pohled znít chvályhodně, je ve skutečnosti těžké překonat, pokud jde o cynismus.
Jadernou energii, jakožto nejdražší formu výroby energie, je obtížné financovat, a to i pro průmyslové země. Jak mají být chudší země schopny platit náklady a následné náklady? Opět se diskutuje také o tzv. SMR, tedy fantomových reaktorech, které zatím nejsou k dispozici. Na druhou stranu závislosti a pravděpodobně i problém s jaderným odpadem by se projevily okamžitě. – Pro Anti Atom Komitee je to nová forma kolonialismu. "Pokud by skutečně byla vůle těmto zemím pomoci, bylo by snazší dosáhnout bez oklik, například se solárními moduly a některými úložišti, jednodušší a řádově levnější. – V nejodlehlejších oblastech. Prozatím by to nevyžadovalo velkou a vysoce výkonnou elektrickou síť," říká Manfred Doppler.
MAAE, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, která má v tomto projektu opět prsty v koláči, zřejmě také zcela ignoruje skutečnost, že v rozvojových zemích ne vždy panují stabilní politické podmínky a že existuje velké nebezpečí, že radioaktivní materiál padne do nesprávných rukou. Už teď selhává v jednom ze svých klíčových úkolů – viz Ukrajina nebo Írán – zajistit větší jadernou bezpečnost. Je zřejmé, že nejde o potřebnou energii, ale pouze o prodej jaderných elektráren.