Bild: Norsk olje og gass - Troll A, Nordsjøen, CC BY-SA 2.0 (https://commons.wikimedia.org/w/index.p ... d=51348810)
Die Maßnahmen kosten Geld und Norwegen kann es sich leisten. Man muss keine Energie importieren, ganz im Gegenteil: Etwa 60 % der gesamten norwegischen Exporte betreffen den Verkauf von Öl und Gas und der Export von Gas deckt, so nebenbei bemerkt, etwa 30 % des EU-Bedarfs. Diese fossilen Rohstoffe sollen auch weiterhin so lange gefördert werden, solange die Nachfrage da ist und schließlich geschehe das hier auch einen Tick umweltfreundlicher und demokratischer als sonst wo, wird behauptet.
„Angesichts des globalen Problems der Klimaerwärmung ist es ziemlich egal, wo skandinavisches Öl und Gas verbrannt werden,“ stellt Gerold Wagner vom Anti Atom Komitee fest und er ergänzt: „Während das Land einerseits als Aushängeschild für die Energiewende gilt, die im eigenen Land ja auch vorangetrieben wird, soll andererseits das fossile Geschäft ausgeweitet werden, auch mit Bohrungen in der Arktis hat man kein Problem!“
Es sind nicht nur die fossilen Ressourcen, mit denen sich Geld machen lässt. Ein Exportschlager sind auch die Wasserkraftzertifikate, bei denen auch österreichische Energieversorger herzhaft zugreifen, wie vom Anti Atom Komitee kritisiert wird.
„Damit wird der saubere Strom aus Wasserkraft gegen Bares und Fossil- oder Atomstrom eingetauscht. Im übrigen Europa wird damit Strom, oft zweifelhafter Herkunft, zwar ein wenig „grüner“ gemacht, in Norwegen selbst hingegen sieht es rechnerisch dann allerdings so aus, dass 73 % des Stroms auf dem Markt fossiler Herkunft sind und der Anteil an Atomstrom 18 % beträgt, ohne dass ein einziges AKW betrieben wird. An erneuerbarem Strom bleiben nur noch lächerliche 9 % im Land übrig“, betont Manfred Doppler, Obmann des Anti Atom Komitees. (NVE, 2024)
Mit diesen Zahlen liegt Norwegen am unteren Ende jeder Statistik, Strom ist selten wo dreckiger. Wennschon, Folgen hat das kaum! Norwegen bleibt trotzdem Vorbild, und in anderen Ländern ist Strom dank der Zertifikate aber nur scheinbar ein wenig „erneuerbarer“ geworden. Diese große Menge an schmutzigem Strom scheint irgendwie verschwunden zu sein, ist sie aber nicht, wenn man sich eben den Strommix in Norwegen anschaut.
„Norwegen nutzt geschickt die Gegebenheiten in der EU und stillt mit seinen Geschäften die Bedürfnisse anderer, auch die der österreichischen E-Wirtschaft. Hilfreich für eine Energiewende ist diese Handlungsweise aber in keiner Weise und die Stromkunden werden weiterhin für dumm verkauft“, so Doppler und Wagner abschließend.
maschinenübersetzt:
Podnikání v oblasti energetické transformace
Norsko je považováno za průkopníka v energetické transformaci a elektřina pochází z obnovitelných zdrojů, lví podíl z vodní energie. Tímto způsobem postupuje elektrifikace infrastruktury, dopravy, logistiky a dokonce i stavebnictví, i když se štědrou podporou. – Ale jak vypadá celkový obrázek?
Opatření stojí peníze a Norsko si to může dovolit. Není třeba dovážet energii, právě naopak: asi 60 % celkového norského vývozu je určeno na prodej ropy a plynu a vývoz plynu mimochodem pokrývá asi 30 % potřeb EU. Tyto fosilní suroviny by se měly těžit tak dlouho, dokud bude poptávka, a koneckonců je to také o něco šetrnější k životnímu prostředí a demokratičtější než jinde, tvrdí se.
"S ohledem na globální problém globálního oteplování je vlastně jedno, kde se skandinávská ropa a plyn spalují," říká Gerold Wagner z protijaderného výboru a dodává: "Zatímco na jedné straně je země považována za vzorového studenta energetické transformace, která je podporována i v její vlastní zemi, na druhé straně má být rozšířen obchod s fosilními palivy a není problém ani s těžbou v Arktidě!"
Nejsou to jen fosilní zdroje, které vydělávají peníze. Vývozním hitem jsou také certifikáty vodních elektráren, odběrateli jsou i rakouští dodavatelé energie, což kritizoval protijaderný výbor Anti Atom Komitee.
"To znamená, že čistá elektřina z vodní energie se směňuje za hotovost a fosilní nebo jadernou energii. Ve zbytku Evropy je díky tomu elektřina, často pochybného původu, o něco "zelenější", ale v samotném Norsku to matematicky vypadá, že 73 % elektřiny na trhu je fosilního původu a podíl jaderné energie je 18 %, aniž by byla provozována jediná jaderná elektrárna. V zemi zůstává jen směšných 9 % elektřiny z obnovitelných zdrojů," zdůrazňuje Manfred Doppler, předseda protijaderného výboru. (NVE, 2024)
S těmito čísly je Norsko na konci každé statistiky, elektřina je málokdy jinde špinavější. Pokud něco, tak to nemá téměř žádné důsledky! Vzorem však zůstává Norsko a v jiných zemích se však elektřina díky certifikátům stala jen zdánlivě o něco "obnovitelnější". Zdá se, že toto velké množství špinavé elektřiny nějak zmizelo, ale není, pokud se podíváte na energetický mix v Norsku.
"Norsko dovedně využívá podmínek v EU a svým podnikáním uspokojuje potřeby ostatních, včetně rakouské e-ekonomiky. Tento přístup však v žádném případě nepomáhá energetické transformaci a odběratelé elektřiny jsou i nadále považováni za hlupáky," uzavírají Doppler a Wagner.